Míša a Vláďa - Články

Jazykové slovníky

Sun, 06 May 2012 19:54:26 +0200

Jen pro zajímavost - za ten poslední rok studia němčiny se mi ustálily následující záložky se slovníky a různými gramatickými výkladovými příručkami. Někomu by se to třeba také mohlo hodit.

http://www.dict.cc/ Englis-German Dictionary
slovnik.seznam.cz - česko-německý a německo-český slovník (není nutné uvádět, ze kterého jazyka do kterého chcete přeložit)
http://konjugator.reverso.net/konjugation-deutsch.html časování sloves nejen v němčině, ale i ve francouzštině, angličtině, apod.
http://www.canoo.net/ - na toto jsem narazila relativně nedávno - jde o německý slovník a gramatiku. Vložíte slovo a zobrazí se vám nejen komplet časování/skloňování daného slova, ale můžete si též projít různé odvozeniny a přidružené gramatické jevy.
http://translate.google.com/ -Google překladač - klasicka, která sicwe není leckdy dokonalá, ale pro prvotní nástřel textu to je výborné.
http://slovnik.cz/ - česko-německý a německo-český slovník, další jazyky též možné. Je nutné vždy uvést ze kterého jazyka do kterého chcete přeložit.
http://www.wordreference.com/ - různé jazykové slovníky, i výkladové
http://dict.leo.org/?lang=en - tento sice nepoužívám, ale slyšela jsem na něj chválu

Domácí pekárna Eta Harmony+

Sun, 06 May 2012 16:44:55 +0200

5.5.2012, Zürich

Tak konečně máme i my doma domácí pekárnu. Již loni jsme si ji chtěli pořídit, ale z nějakých důvodů jsme to pak odsunuli. No, a letos ji Vláďa dostal k narozeninám. K tomu nám děda nadělil asi sedm kilo chlebové mouky a směsí, takže hned po návratu "domů" jsme mohli začít testovat.

Jen ještě než začnu, tak co vlastně máme: pekárna Eta Harmony má příkon 800 W, dva malé a dva velké hnětací háky, dá se v ní připravit chleba až do velikosti 1,5 kg (ale již jsme zjistili, že 0,5 kg je až až) a má 11 programů (kromě jiného i na džem … a dá se v ní připravit i sekaná) a váží 7,9 kg (je to pořádný macek a kromě toho kolem ní a nad ní musí být dostatek volného prostoru k odvětrávání). Pro více info, se můžete podívat sem nebo sem .

Takže Vláďa v sobotu prostudoval návod, pročetli jsme postupy na sáčcích a mohli se do toho pustit. Ale ono to není tak jednoduché. Není chlebová směs jako chlebová směs. U některých mi přijde, že to je snad jen dražší mouka - musí se do toho přidat olej, mléko, vajíčka, cukr, sůl, droždí … to už si můžu udělat chleba z normál mouky a vyjde to levněji. Chce to holt číst etikety pořádně rovnou v obchodě. Pak jsme ale mezi balíčky našli i žitnou směs, kam se přidává pouze voda a ojel. S tou jsme začali. Ona to je náhodou docela věda … nejprve v návodu píší, že se musí VŽDY nejprve dát do nádoby voda (a další tekutiny), pak chlebová mouka/směs a na závěr droždí a dochucující složky. Jenže o pár řádků dál je zase uvedeno, že jakmile se jedná o hutný chléb, tak naopak musí přijít nejprve droždí a mouka a pak teprve voda. No což. Řídili jsme se tím, co bylo na obalu - dokonce tam je i uvedeno, že v případě pekárny Eta máme použít program číslo jedna. Takže pečení mohlo začít. Tím, že jsme začínali v sedm hodin večer, na chleba jsme se mohli těšit až v půl jedenácté - ano, ano, klasický program trvá 3,5 h. Tento program se skládá z předehřívání ingrediencí, pak se to hněte bůhvíjak dlouho, a pak to kyne, kyne a kyne. Na závěr se to upeče. Ještě je tam "okno" na přidání dochucujících složek, jako v našem případě slunečnicových semínek.

Přidání ingrediencí bylo jednoduché. Pak následovalo předehřívání … takže zatím se nic nedělo.

Pak se to začalo hníst. To byla docela legrace - celý stolek se klepal a míchačky si předávali jednu malou kuličku těsta … no byli jsme zvědaví.

A za 3,5 h - hotovo - teď jen opatrně vytáhnout, nechat vychladnou, vyklopit …

… a vytáhnout hnětací metly.

Náš první chleba ...

... žitný s kmínem a slunečnicovými semínky.

A s čím jsme si ho dali? No samozřejmě s čokoládou :).

Souhrn posledních událostí

Wed, 02 May 2012 13:47:58 +0200

Abyste si nemysleli, že jediné, co tady děláme je věda/práce a kolo :)

Sobota (21.4.) - Vzhledem k tomu, že hlásili špatné (deštivé) počasí, naplánovali jsme si odpočinový den - nákupy v Glattcentru (shánění dárků) a mytí oken - to dalo zabrat (oboje).
Neděle (22.4.) - Na neděli hlásili snad ještš horší počasí (a jako vždy se spletli - bylo docela slušně), tak jsme si naplánovali výlet na stěnu a pořádně si zalezli. Poprvé jsem zdolala obtížnost 6a+ na prvním (tzn. sama jsem si musela tahat lano a jistit, ale o tom třeba více jindy. A co se obtížností týče, viz poznámka pod textem).
Pondělí (23.4.) - S kolegyněmi jsme se vypravily do termálních lázní v centru Curychu (http://www.thermalbad-zuerich.ch/index.asp?kat=Gruppe14). A bylo to supr! Vstupné není sice nejlevnější, ale koupel ve vyhřátém bublinkatém bazénku na střeše areálu s výhledem na Curych, jezero a Alpy stál za to!
Úterý (24.4.) - Koncert Nightwish v Hallenstadion Zürich. Bylo to velký, hlasitý, velkolepý a pěkně zaplněný. Co mě ve výsledku trošku zkazilo dojem a co jsem nevěděla bylo, že skupina v roce 2005 změnila zpěvačku (Anette Olzon), která nedosahuje takového rozsahu, jako ta předešlá (Tarja Turunen). Což, jak jsem následně dohledala, se nelíbilo ani dalším fanouškům, a tak se fanoušci rozdělili de facto na dva tábory "Nightwish's fanbase became significantly divided on Anette's (Anette Olzon) style of singing. Some fans felt that her voice was not trained or powerful enough to suit Nightwish's symphonic metal style, and claimed that her voice would be better suited to pop rock. Other fans assert that the power in her voice, in addition to the instrumentation, is what makes Nightwish retain their Symphonic power metal style." (zdroj Wiki). No ale od toho tu je internet. Na Youtube http://www.youtube.com/watch?v=JDcm_-qSe24 můžete shlédnout celý rozlučkový koncert z roku 2005 - je supr. No a v Praze jsem nelenila a zakoupila dvě CD od Tarja Turunen - supr!
Středa - to máme klasicky večer němčinu.
Čtvrtek (26.4.) - Navečer přesun do Čech. Abychom se vyhnuli všem možným zácpám po cestě, vyjeli jsme relativně pozdě (kolem půl sedmé) a do Prahy tak dorazili v jednu v noci.
Pátek (27.4.) - Poté, co jsme šli spát kolem půl druhé ráno, jsme vstávali v půl sedmé, abychom mohli být na osmou u zubaře (já i Vláďa jsme to měli jako klasickou prohlídku, jen Vláďa má již švýcarské pojištění - v tom zubař není, a pak je jednodušší využít služeb českého zubaře než švýcarského) - tak krátkou prohlídku jsem neměla od dob základní školy! A to mám z gymnazijních dob k zubařům respekt (rozumněj - trošku se bojím :) ). A pak už nám nic nebránilo vrhnout se na nákupy - Hudy sport, Bontonland, Rock Point, Baťa, oběd v palačinkárně, drogerie a domů. Teploty se vyšplahy skoro ke 30°C a v tomhle pobíhat po Praze je skoro za trest.
Sobota (28.4.) - Přesun do Káranýho na chatu, kde jsme si úžasně užili oslavy Helčiných kulatin a dalších přidružených narozenin a svátků. Na dvě hodinky jsme vyrazili i na rychlý okruh na kolo. V tom teple (stále min 27°C) to je mazec a chce to pít, pít a krémovat se.
Neděle (29.4.) - Po opuletní snídani, která zabrala celé dopoledne, jsme se vrátli zpět do Střešovic na neméně opulentní oběd. Následovala další návštěva kamarádů za Prahou a ve večerních hodinách návrat do Káranýho.
Pondělí (30.4.) - S Vláďou jsme vyrazili na kolo. Původně byla v plánu zmrzlina v Loučni, což je pěkných 80 km po rovině s jedním kopcem v Loučni. Ale protože jsem chtěla jet kolem Úval (nedaleko bydlí kamarád a myslela jsem, že by mohl pokračovat s námi), vyrazili jsme jižním směrem. Kamarád doma nebyl, tak jsme sami pokračovali jižě až do Stříbrné skalice na Sázavě. Doplnili jsme tekutiny, ja se schladila zmrzlinou (jak jinak než Míšou), Vláďa doplnil rychlé cukry ve fromě koláčků a pokračovali jsme zpět. Musím říct, že tím jak Vláďa pořád musel šlapat proti větru a já se šikovně držela za ním, cesta suprově odcejpala a hlavně silové poměry se na rovinatém terénu (ve srovnání se Švýcarksem) vyrovnaly. Teploty opět okolo 30°C a tachometr po 4 h jízdy ukazoval 100 km (5:15h celkem).
Úterý (1.5.) - I tento den je ve Švýcarsku volno, proto jsme mohli do Zurichu vyrazit až v tento den odpoledne. Zabalit vše (opět plné auto - ale to bylo tím, že Vláďa dostal tolik dárků :), mimojiné - pekárnu chleba a ta zabere místo). "Domů" jsme dorazili kolem desáté večer, vybalili věci a zcela zničení (teda já určitě) padli do postele (a jak se mi druhý den nechtělo stávat! - Vláďa se oháněl tím, že jsem teď měla pět dní volna ! - ale moc jsem si neodpočala).

Pozn.: Něco více k hodnocení obtížnosti: http://cs.wikipedia.org/wiki/Stupnice_obt%C3%AD%C5%BEnosti_%28horolezectv%C3%AD%29 Jinak tam u nás (v Curychu) na stěně jsou nejlehčí cesty 2 a nejtěžší 7c.
Pozn.: mohu sice psát česky, ale kontrolu pravopisu nemám, tak případné hrubky a přeťuky ignorujte

Fontainebleau – 5

Sat, 21 Apr 2012 21:18:37 +0200

9.4.2012, pondělí

Fotky z dnešního našeho posledního dne ve Fontainebleau naleznete na:

http://misaavlada.rajce.idnes.cz/Boulderovani_ve_Fontainebleau-5/. Dnes "konečně" dorazilo to slibované ošklivé počasí. Vzhledem k tomu, že jsme se domů chtěli vracet až na večer, tak jsme stále měli více jak půl dne volno (pro venkovní aktivity). Vyrazili jsme tedy nejprve na keškovací výpravu. Zaparkovali jsme na "Croix de Franchard crossroads" a šli směrem na Le Mont Aigu (oblast na půli cesty mezi Arbonne a Fontainebleau). Následně se chtěl Vláďa ještě podívat do oblasti "Rocher des Demoiselles", jižně od Fontainebleau, kde si na závěr vylezl pár boulderů. Mně již ruce nesloužily a byla fakt kosa. Ale na příští akci by to tady mohlo být dobré. Zahlídli jsme tu jen jednu skupinku lezců. Tady ty bouldery byly poházené ve vzrostlém lese, po písku, který je pro Fontainebleau oblast typický, ani památky. Museli jsme použít mapu a náš orientační smysl, abychom vůbec ty pravé značené bouldery našli. Je to tady opravdu málo používané. Takže příště to s sebou chce kartáček, abychom mohli chyty před lezením řádně očistit, a dostatek mága - je to dobré nejen na ruce (aby se nepotily), ale také na označení jednotlivých chytů (lépe se pak orientuje, kam že to máme šlápnout, chytnout, a tak). A to bylo vše. Takže zase jsem si o dovolené neodpočinula. Asi to je již opravdu pravidlo :D. Vrátili jsme bouldermatku a vyrazili domů. K našemu milému překvapení jsme nezkysli nikde v zácpě.

Fontainebleau – 4

Sat, 21 Apr 2012 21:17:08 +0200

8.4.2012, neděle

Fotky z dnešního dne naleznete na:

http://misaavlada.rajce.idnes.cz/Boulderovani_ve_Fontainebleau-4/

Ráno jsme vzali pana profesora a vyrazili do Fontainebleau na trh. Úžasné, jako vždy. Domácí říkali, že na něj také sem tam rádi zajedou. Najdete tu kde co: salámy, sýry, grilovaná kuřata, turecké pochutiny, italské sladkosti, čerstvou zeleninu a ovoce, oblečení, apod. Jako první nás neomylně uchvátily italské cukrovinky, mě následné turecké sladkosti, a la baklava. Dále jsme si koupili paštiku (kousíček z takovéhoto velkého čerstvého kola, kdy si nemůžete vzít méně jak 200g, protože se to prostě nedá ukrojit), quiche a nějakou tureckou plněnou … listové těsto(?) placku, což jsem myslela, mělo být s mletým masem, ale nakonec tam byla zajímavá kombinace špenátu a jemu podobnému zelenému lupení … ale dobré to docela bylo.

Dnes jsme se vypravili do oblasti "La Padole", severozápadně od Fontainebleau. Tato oblast není tak exponovaná, jako "Trois Pignon", a tak nejsou kameny tak ošoupané; celé to je více v lese, ne již jen píseček a borovice, ale klasický les a mezi stromy, jak nějaké starodávné mohyly, vysoké bouldery z větší části zarostlé mechem a malými stromky. Tady by se kartáček opravdu užil. Občas jste dolezli do míst, kde jste nejprve museli odehnat několik pavouků a odhrabat trošku hlíny, než se dalo pořádně něco chytit. Osobně už jsem měla boulderování docela dost, ale Vláďa ne a ne se nabažit :). Navíc "přistávací" místa nebyla tak pěkná (myšleno, že jednotlivé bouldery byly většinou ve skupinkách, takže na místě dopadu byly další kameny, případně kořeny a tak). Což mě trošku odrazovalo. Síly docházely, takže lezl převážně Vláďa. Dokud ho palce z bot netlačili natolik, že musel ven z lezeček. To byla moje záchrana :D Ruce jsem měla už úplně tuhé.

Fontainebleau – 3

Sat, 21 Apr 2012 20:32:59 +0200

7.4.2012

Ráno jsme na snídani narazili na dalšího ubytovaného - profesora ekonomie z Austrálie, který si před plánovanou konferecé v Německu udělal prázdniny ve Francii (dal si krásné předsevzetí, že než umře, chce naučit plyně naučit jednu cizí řeč. A vybral si francouzštinu. Nutno podotknoout, že není moc obvyklé se v Austrálii učit cizí jazyky. Celá Austrálie mluví anglicky a jinde ve světě si stím člověk vystačí též, tak proč se s tím obtěžovat, že?). Doporučili jsme mu pár míst, kam vyrazit a my vyrazili za kameny. Fotky z dnešního dne jsou na: http://misaavlada.rajce.idnes.cz/Boulderovani_ve_Fontainebleau-3/. Dnes jsme vyrazili na "Desert d´Apremont". Je to přibližně na půli cestě mezi Fontainebleau a Barbizon. Bouldery tu byly výrazně vyšší, takže mně se tím výběr cest dost omezil, protože nebudu bez jištění lézt do pěti metrů, že? Ani s tou pěknou bouldermatkou (fakt se na ní pěkně leží, asi si jednu budeme muset koupit :D … a pak začít víc boulderovat).

Fontainebleau – 2

Sat, 21 Apr 2012 20:19:10 +0200

6.4.2012

V pátek jsme se mohli na boulderování vrhnout naplno. Ale předtím jsme potřebovali zajet do obchodu koupit - bagety, salámky, francouzsky psané časopisy, čokoládu, kterou ve Švýcarsku neseženete, apod. Navíc nám domácí zařídili půjčení bouldermatky (tlustá madračka, která je dobrá na zmírnění pádů) - museli jsme si pro ni dojet do Recloses, cca 20 km daleko, ale stejně jsme to měli po cestě na naší první destinaci. V Recloses se z toho vyklubalo ohromné stavení, kde je možné se též ubytovat (myslím, že minimálně se tam vejde osm lidí, takže pro větší skupiny ideální. gitesdesjonquilles@free.fr, http://gitesdesjonquilles.free.fr). Půjčili jsme si pěknou bouldermatku

(http://misaavlada.rajce.idnes.cz/Boulderovani_ve_Fontainebleau-2/#20120406_180031.jpg) za 10 Euro na celé čtyři dny a vyrazili směr La Chapelle-la-Reine hledat supermarket. To nás trošku zdrželo; dali jsme si malý oběd z nakoupených věcí a vyrazili přes Larchant (zřícenina starého kostela http://en.wikipedia.org/wiki/Larchant ) a zaparkovali poblíž oblasti "Rocher de la Justice". Zde jsme vyrazili kolem Slona

(http://misaavlada.rajce.idnes.cz/Boulderovani_ve_Fontainebleau-2/#20120406_121107.jpg) hledat ty pravé okruhy pro naši úroveň. Fotky z tohoto dne můžete nalézt na: http://misaavlada.rajce.idnes.cz/Boulderovani_ve_Fontainebleau-2/. Musím říct, že tato oblast se mi líbila ze všech nejvíce. Borovice, písek, nízké bouldery. Pravda, trošku ošoupané tím, jak se po nich hodně leze. Ještě hůř na tom je oblast "Trois Pignon" - Vláďa tam zajel ve čtvrtek večer a říkal, že tam jsou kameny jak zrcadlo. Více se asi nemá o lezení cenu rozepisovat. Dneska na nás vykouklo i sluníčko (nutno poznamenat, že přes Velikonoce ve Švýcarsku sněžilo a v Čechách pršelo a teploty se "vyšplhaly" až pod bod mrazu). Ačkoli to ve výsledku vypadá, že se toho moc nevylezlo (kameny nejsou leckdy vyšší než dva metry), tak je to pěkně unavující, jak dokazuje naše oblíbená následující fotka:

Následně jsme se přesunuli kousek na sever na "Rocher de Dame Jouanne".

Fontainebleau - 1

Sat, 21 Apr 2012 18:53:57 +0200

5.4.2012

Den se se dnem sešel a již to budou dva týdny, co jsme byli boulderovat ve Fontainebleau. Sice to nedůležitější a nejzajímavější již bylo napsáno (Fotky http://misaavlada.rajce.idnes.cz/, shrnutí http://misaavlada.blog.cz/1204/fontainebleau-upoutavka ), ale hlavně bych sem chtěla připsat ještě pár poznámek, které nám příště, až sem pojedeme, připomenou, kam a kdy jsme chtěli ještě vyrazit.

Tento náš výlet do Francie jsme si naplánovali na Velikonoce. V Zürichu (nevím, jestli to platí pro celé Švýcarsko) je totiž na Velikonoce volné jak pondělí, tak ale i Velký pátek a půlka Zeleného čtvrtka. Takže již ve čtvrtek ráno jsme vyrazili směr Francie, konkrétně směr Paříž, protože Fontainebleau je cca 60 km jižně od Paříže. Jízda trvala něco kolem šesti hodin a proběhla v pohodě a bez stání v zácpách. Francouzské dálnice jsou pěkně drahé. Cesta tam a zpět nás vyšla dráž než celoroční známka ve Švýcarsku (obě cesty dohromady cca 70 Euro).

Ubytování jsme měli zajištěné v Bed&Breakfast (francouzsky se tento typ ubytování označuje jako Chambre d´hôtes) v Arbonne-la-Foret (www.plaisirdulivre.fr , plaisirdulivre@orange.fr) ve zrenovované kovárně. Ta měla kromě ohromné zahrady, dvě obytná křídla, kdy v jednom jsou dva pokoje s koupelnou a záchodem, v přízemí předsíň upravená na prostor pro snídaně. V druhém křídle měli domácí, příjemní postarší manželé, svoje zázemí. Jejich záliba ve starých knihách byla znát v celém "areálu". K snídani jsme navíc měli domácí jogurt a domácí marmelády. K Vláďovu zklamání, nebo spíš já jsem pro něj byla zklamaná, se k snídani nepodávalo žádné "maso" (šunka) - to domácí nejedí, takže to nemají. Zato jsme, kromě zmíněných marmelád, měli i sýr, chléb, croissanty, apod. Velmi dobré, ale obecně sladké, a jak Vláďa poznamenal, takové stereotypní. Jenže těžko srovnávat se snídaněmi, které jsme měli v Gruyere - ty asi jen tak něco nepřekoná - takové opulentní snídaně, kdy Vláďa spořádal skoro celý chléb a museli kvůli němu dokoupit zásoby Nutely, protože mizely závratnou rychlostí … Ale vraťme se k ubytování - velký pokoj s velkou postelí (a jen jednou velkou peřinou, což byl trošku problém), psací stůl, koupelna se sprchovým koutem, wifi, které kvůli tlustým stěnám v pokoji moc nefungovalo, topení, které jsme si mohli sami regulovat … příjemné.

Takže ve čtvrtek, den příjezdu, jsme si jen vynosili věci z auta a jeli jsme hned obhlédnout les. Vyrazili jsme na "Rocher de la Reine", cca 10 km jižně od Arbonne (mapa Foret de Fontainebleau, IGN, 2417 OT). Z mého pohledu bylo na boulderování trošku zima - zataženo, cca 12°C, no nic moc. Takže já jsem to vzala spíš jako procházku, stejně jsem byla trošku nastydlá, takže jsem se nechtěla přepínat. Po nějaké době jsme objevili první žlutý okruh (jednotlivé bouldery, tzn. kameny, jsou uspořádány do tzv. okruhů, kdy zkrátka začnete na boulderu číslu jedna a jdete po šipkách a číslech dál, až na konec, což někdy může byt 10, 30, či 50 boulderů. Podle obtížnosti to pak vyjde na jednu hodinu nebo jeden den fyzické aktivity. Poznámka - žlutá je to nejjednodušší, když nepočítáme bílou - ta je pro děti.) a Vláďa začal zkoušet a konzultovat vše s průvodcem (tam jsou všechny okruhy a kameny zaneseny a označeny i s obtížnostmi a různými dalšími poznámkami, jako kde nejlépe u dané oblasti zaparkovat, a tak). Já jsem se dnes na lezení necítila, takže jsem se ujala role fotografa. Někdy to šlo v pohodě, jindy jsem musela Vláďu hlídat, aby nějak nešikovně nespadnul.

Po dolezení jsme se doma převlékli a šli najít něco k jídlu. Obě restaurace, o kterých jsme v Arbonne věděli, měly již zavřeno (19:10!! Arbonne není moc velké). Naštěstí jsme na parkovišti na cestě domů narazili na pojízdnou pizzerii, kde jsme si objednali dvě pizzy (každá za cca 10 Euro) a měli 40 minut čas, než se připraví. Pro příště jsme věděli, že asi bude lepší se s jídlem zařídit nějak jinak, protože do zavíračky se do místních restaurací prostě nedostaneme. Další možnost by byl Barbizon, ale tam už se musí autem.

Fotky z dnešního dne: http://misaavlada.rajce.idnes.cz/Boulderovani_ve_Fontainebleau-1/

Fontainebleau-upoutávka

Fri, 13 Apr 2012 09:20:37 +0200

K sepsání celého článku o našem Velikonočním boulderování ve Francii (Fontainebleau, cca 60 km jižně od Paříže) ještě nebyl čas, ale jako malou upoutávku nabízím pár fotek. Popisky jsou zatím skromné - více detailů ví Vláďa (jako kde to bylo, případně jak se daný kámen jmenoval, jak to bylo těžké, a tak).

Ve vesnici Recloses (jižně od Fontainebleau), kousek od vesnice Larchant, kde jsme začínali naší první lezeckou seanci, jsme si půjčili za 10E (na všechny 4 dny) takovouto suprovou bouldermatku.

Foceno předposlední den lezení ... Vláďa zvládal stále lepší a lepší kousky. Oblast La Padole, jestli se nemylím, severo-západně od Fontainebleau.

Já jsem raději zůstavala více při zemi.

Vláďa má na lezení nejen větší sílu, ale také dál došáhne.

No a ačkoli se to nezdá, je bolderování docela vyčerpávající.

Vláďa kolo

Wed, 11 Apr 2012 09:16:41 +0200

17.3.2012

Tak jen pro zajímavost a aby informace byly celé. Poté, co jsme jeden víkend byli na sněžnicích (12.3.), tak se Vláďa do těch samých míst vydal víkend na to na kole. Speciálně ho zajímal pas vedoucí přes Ibergeregg (1406 m). Kolik kilometrů to bylo, to bude muset doplnit sám, ale myslím, že to byl výživný výlet. A důkaz, že tam byl:

Salon du chocolat

Tue, 10 Apr 2012 21:33:32 +0200

Výstava čokolády

1.4.2012

http://zurich.salon-du-chocolat.com/visit.aspx

Tomu říkám krásný plán na víkend - navštívit výstavu čokolády … a měli jsme to pomalu hned za barákem. V pátek ani sobotu nám na to nezbyl čas, ale neděle dopoledne byla jasná.

V Curyšském výstavišti v Oerlikonu probíhala přehlídka různých výrobců čokolády nejen ze Švýcarska - osobně bych teda řekla, že byly zastoupeni jen ti ze Švýcarska a z Francie.

Skoro u všech stánků bylo možné něco ochutnat. Já jsem tedy byla o něco méně průbojná než Vláďa, takže já jsem si po skončení přehlídky nestěžovala na přejedení se čokoládou :D

Kromě jednotlivých výrobců, ke kterým se ještě dostanu, bylo k vidění i výstava fotek z Mexika, týkajících se kakaa. Dále nemohla chybět historie čokolády, promítaly se nějaké tematické dokumenty (ty jsme nějak promeškali), děti si mohly vyzkoušet výrobu pralinek, apod.

A co tedy vlastní stánky s čokoládou? To, co jsme až doteď považovali za luxusní (a drahou) čokoládu, se zde jevilo jako "ubohý" průměr. S některými pralinkami si výrobci opravdu vyhráli. To je nepopsatelné. Na závěr uvedu několik odkazů na výrobce, u nichž jsem získala vizitku. K vidění byla i 1,5 m vysoká čokoládová fontánka. Za 5 CHF vám zalili malý kalíšek se dvěma jahodami a marshmallow troškou čokolády … To zajímavější byla výstava čokoládových šatů. Opravdu to na přehlídce, jejíž záznam běžel na plátně, měl někdo na sobě.

Některé čokoládové kreace byly dost výstřední (nebo vůbec jejich prezentace), jiné byly prostě božské … i s tou cenou. Překvapilo mě, kolik vystavovatelů bylo z Ženevy a okolí Paříže. Při příštím plánování dovolené to vezmu v potaz :D.

http://www.chocolate-culinary.com/

Tahle adresa byla u čokoládové horské kozy. Podle jejich stránek mi to přijde, že nabízejí různé čokoládové kurzy

Just Chocolate

http://www.justchocolate.eu/ENG/Brusel, Belgie
Tady jsme tedy nic nechutnali, ale zaujalo mě, jak mají čokoládou balenou - žádné tabulky, ale tuby.

Maison Martel

Ženeva, Švýcarsko
Mají úžasný výběr čokopralinek, ty jsme tedy neochutnali, zato jsme ochutnali a pak i zakoupili 10 ks Macaronů, nebo jak se v Zurichu říka Luxemburgli. Kdo nezná, může najít na wikipedii - jde o sladkost, jejímž základem je de facto pěnová pusinka (různých barev a příchutí) ve tvaru piškoty a jejich dvě půlky jsou spojené krémem. Prostě dobrota. Tedy jen ty čerstvé. To je další důvod, proč se to moc nevyváží - snad se to pořád dělá ručně (nevím, ale tohle je, co jsem slyšela) a trvanlivost je velmi omezená. Když jsme si to koupili v normálním supermarketu, tak nic moc. Musí to prostě být čerstvé. Chtěla jsem je vyfotit, ty, co jsme zakoupili, ale snědli jsme je dřív, než jsem si na foťák vzpomněla.

Du Rhone Chocolatier

http://www.du-rhone.ch/Ženeva, Švýcarsko
Opět čokoládové pralinky. Poté, co Vláďa u několika stánků ochutnal čokoládu s 75 % procenty kakaa a více, tak prohlásil, že se asi přeorientuje na pralinky :D

Nobile - artisti del cioccolato

http://nobile-cioccolato.ch/de/webshop/Bätterkinden, Švýcarsko
další čokopralinky

La Cuillere Suisse

http://www.lacuilleresuisse.ch/Vevey, Švýcarsko
Ti, co umějí francouzsky, si rychle přeložili: "švýcarská lžička". Toto se dá sehnat i v Čechách (Mark and Spencer). Jde o čokoládovou kuličku na špejli …. ohřejete si dvě deci mléka a mícháte a míchate, až máte kakao. Zakoupila jsem set se třemi různými druhy čokolády - od mléčné a ž po silně hořkou.

Laduree

http://laduree.com/Tak tihle taky měli výborné Macaroni

Honold

http://honold.ch/home.php?c=687Tady mě zaujaly jejich čtvercové čokolády a příchuť se zázvorem a nugátem, kterou jsme ale bohužel neochutnali, páč tam byl nával. Ale zní to dobře.

zima/jaro – sněžnice/kolo

Mon, 12 Mar 2012 08:34:04 +0100

11.3.2012

V Zürichu je již jaro. V sobotu (10.3.2012) bylo cca 10°C a sluníčko. Dopoledne jsme prováleli (Vláďa se po čtvrteční stěně stále cítil nějaký znavený), ale odpoledne jsme vyjeli na kolo (http://www.bikemap.net/route/1447496#lat=47.45549&lng=8.63422&zoom=12&type=2) . Po sněhu ani památky, 46 km, nohy bolely, neosezené pozadí jakbysmet (to se týká mě, Vláďa byl v pohodě). Na obědovečeři pak Vláda vykouzlil krevetové rizoto. Rizota už začíná mít opravdu zmáknutá.

A v neděli začalo poprchávat. Tak co s tím? Původně přemýšlel Vláďa o tom, že by jel zničit sám na kolo (holt ho sobotní výlet se mnou fyzicky neuspokojil) a já bych se jela projet na chvíli na koloběžku. Naštěstí jsme měli naplánovaný i výlet na sněžnice - směrem na Hoch Ybrig. Tam by už pršet nemuselo (a mohl by být ještě nějaký sníh). Až když mi v autě byla zima na nohy jsem si vzpomněla jsem si, že jsem si nevzala mé hřející pytlíčky do bot, tak příště. Jak jsme stoupali, sněhu přibývalo. Tam se opravdu ještě sjezduje, i běžkuje (opět na omezené planině, nic moc). Hned u auta jsme mohli tedy nasadit sněžnice a vyrazit nahoru. Bylo pod mrakem. Ale sníh pěkný. Šli jsme převážně po vyšlapaném chodníčku od jiných sněžničářů (nebo po sjezdovce). Část naplánované trasy byla zavřená (oblast klidu pro lesní zvěř, až do konce března), takže jsme museli výlet o něco zkrátit. I tak z toho nakonec bylo necelých 12 km.

Sněhu bylo požehnaně.

Trasa

Oberiberg - Ibergeregg - Sterneneeg - a zpět do Oberibergu.

Foto

http://misaavlada.rajce.idnes.cz/Hoch_Ybrig_-_Oberiberg_sneznice

Koloběžka/brusle

Mon, 05 Mar 2012 12:11:39 +0100

4.3.2012

Po sobotních sněžnicích se mi v něděli nic moc dělat nechtělo ... nebo spíš jinak - moc se mi nechtělo na kolo, na které se Vláďa chystal. Nakonec to skončilo pěkným kompromisem - já jsem vytáhla svoji koloběžku a Vláďa mě doprovodil na kolečkových bruslích - a jeli jsme objet Greifensee. Vláďa mi na bruslích docela ujížděl - holt se nestíhám odrážet rychleji než cca 12 km/h a on to v klidu mastil 15-19 km/h. Takže aby na mě nemusel pořád čekat, sem tam (celkem bych tipla, že dobrou třetinu cesty) tlačit - z kopce, po rovině i do kopce (alespoň měl pořádný tréning). Takže nejenže jsem působila jako "exot", protože takovou vymakanou koloběžku není jen tak vidět (všichni mají jen ty obyčejné skutříky, malinké kolobrndy na přiblížení se do práce), ale pak ve dvojici s Vláďou, který mě tlačil, to muselo vypadat ještě lépe! Počasí bylo supr a ve výsledku to bylo cca 18 km za hodinu a čtvrt. Nohy zatím dobrý, ale do večera se to jistě rozleží a to tedy nevím, co pak na stěně, kam se večer chystáme, budu dělat ... asi budu pořád stát dole a jistit Vláďu.

A jak jinak jsme ještě vyplnili neděli? - dopoledne malý rychlý úkli a Vláďa nám připravil oběd, abychom měli rychle něco k jídlu až dojedeme - podle své nové kuchyřky vykouzlil "jehněčí na česneku s knedlíkem", kdy v receptu pozměnil pár věcí: nebylo to jehněčí, ale telecí (nějak máme pořád zafixované, že "kalb" je jehněčí, což není), rajčatový protlak nahradil šťávičkou z konzervovaných sekaných rajčat, kerblík nám na balkoně opravdu neroste, takže jsme to měli bez zelené ozdoby a jako příloha - Vláďa si dal bramborovou kaši ze včera a já si udělala těstoviny. Bylo to výborné. A abych nezůstala pozadu (a protože jsem potřebovala alespoň částečně zlikvidovat to půl kola tvarohu, co mám v lednici), udělala jsem opět jablka v tvarohovém těstíčku. Vláďa z toho měl srandu, protože jsem zpočátku špatně odhadla velikost jablek a vykrajovaných koleček těsta, takže to bypadalo ... no ne tak hezky jako ty šátečky na obrázku v receptu. Pak se od toho pro jistotu distancoval a šel sledovat pool v televizi. Já následně velikost jablek upravila, takže z toho ve výsledku byly roztobmilé malé jablíčkové měšce.

Ještě dodatek k sobotě - pustili jsme si Legendu o vášni s B.Pittem - snad v životě jsem žádný film tam neobrečela! To bylo tááák smutné!

Sattel – sněžnice

Sun, 04 Mar 2012 12:40:18 +0100

3.3.2012

Tak tentokrát jim předpověď vyšla a bylo relativně pěkné počasí … a teplo (snad 14°C). Vyrazili jsme tedy na sněžnice s vidinou toho, že možná je stejně asi nebudeme potřebovat, ale měli jsme v plánu jednu kešku, na kterou by se mohly hodit.

V Sattelu opravdu moc sněhu nebylo. Takže jsme připnuli sněžnice na batoh (to opravdu není lehký úkol - chce je to přidělat pevně, aby se neklinkaly ale také tak, aby nepoškrábaly batoh a neohrožovaly moc okolí) a vyrazili jen tak pěšky směr Wildspitz. Vzhledem k tomu, že loni touto dobou tady Vláďa již trošku bloudil, vyrazili jsme na jisto, a neomylně nechali wanderweg mimo. Ale to nijak nevadilo. Po silnici se šlo lépe, než se drásat bahnem kolmo na vrstevnice. Sluníčko o sobě dávalo vědět. Obzvlášť, když jsme šli stále nahoru. Po hodině chůze jsme se konečně dostali dostatečně vysoko … sníh se zde ještě držel, takže jsme navlékli návleky (po zkušenostech z minulého týdne jsme si speciálně zkontrolovali, že je tentokrát máme), nazuli sněžnice a pokračovali ve výstupu. Cestou jsme potkávali další sněžničáře, ale i obyčejné pochodníky a … cyklisty. Na Wildspitz (1580) jsme si dali svačinku (já tím dojedla všechny své zásoby) s výhledem na Rigi Kulm a dali se na sestup.

Pak jsme si dali ještě pěkný offroad, to když jsme se pustili po jedné zasněžené cestě ke kešce, nechtělo se nám vracet na hlavní cestu a šmikli jsme to lesem. Je to zajímavý zážitek … nikde nikdo, jen zasněžené stromy, netknutý sníh, spadané jehličí, … a klid. Na turistickou alpinweg jsme se po čase opět napojili a pak už pokračovali skoro kolmo dolů. Ačkoli máme jedny z nejozubenějších sněžnic (dobře drží na sněhu, nekloužou žádným směrem), tak na tom mokrém sněhu, který tu teď je, to jelo. Stačilo se trošku zaklonit (vzadu zuby nejsou) a sestup se výrazně urychlil.

Celkem jsme nastoupali 885 m, ušli 15,3 km a na cestě byli 5h 33min. Ještě, že v neděli se nedělá.

Foto viz. naše rajče: http://misaavlada.rajce.idnes.cz/Sattel_-_Wildspitz_-_sneznice

Němčina

Thu, 01 Mar 2012 09:38:22 +0100

Tak jsme včera zahájili náš půlroční kurz němčiny - úroveň A2 (1/3 - v Migros schule mají úrovně dělené na třetiny, takže začínáme úroveň A2, tedy ne úplny začátečník, od začátku.). Pořídili jsme si k tomu hrozně těžkou (váhově) sadu učebnic a ve 20h naběhli do devátého patra Migros budovy v Oerlikonu. Musím poznamenat, že dle testu, bych mohla jít i do A2 (3/3), ale moc dobře vím, kolik jsme toho například z gramatiky (ne)udělali v mých minulých kurzech, o psaní ani nemluvě. A po první hodině musím říct, že zapadneme oba dobře - nejsme ani nejlepší, ani nejhorší. Maxiální počet studentů na tyto kurzy je 14 a to se kapacita, myslím, naplnila. Vláďa si dělal iluze, že takle pozdě večer se nikomu chtít chodit nebude :D (20-21:50, jednou týdně).

Vláďa: no nevím. Ja se po první hodině v pohodě cítím jako ten nejhorší :-) fakt vtipné, jak rozdílné úrovně se můžou sejít v jedné skupině. Holt rozřazování na základě znalosti gramatiky asi není nejlepší :-) No což, třeba to bude motivující o to víc dřít :-)

Tento můj německý kurz má ale, pro mě, ještě jednu "dohru". Když kolega zjistil, že opět začínám kurzy, tak prohlásil, že odteď budeme na našich "Kaffee Pause" mluvit jen německy. Takže se ze mně stal tichý posluchač :) ... nee, ne tak docela. Sem tam nějakou větu dohromady dám. Musím ale říct, že zkrátka rozumím víc, než dokáži říct.

Do toho ještě cestou do školy poslouchám německy namluvené české pověsti (mě naprosto neznámé - z okolí Brna), takže to by v tom byl čert, aby mi nějaká němčina v hlavě neuvízla.

Mattstogg

Wed, 29 Feb 2012 23:47:35 +0100

25.2.2012

Po úspěchu z minulého víkendu a nadějné předpovědi během týdne jsme se v sobotu vypravili opět na sněžnice. Naším dnešním cílem byl Amden u Walensee. Na toto místo jsme se dívali již minulý rok při našem pěším výletě z Murgu kolem Walensee. Takže konečně jsme se sem dostali.

Cestu jsme našli skoro na první pokus. Kryté parkoviště bylo z poloviny prázdné (sjezdovky v této oblasti nejsou to nejlepší, co Švýcarsko nabízí, a také sníh v těchto nížinách, kolem 1000 m, již pomalu ustupoval). Zjistili jsme, že jsme si zapomněli návleky, což by se nám v tomto mokrém sněhu mohlo docela vymstít. Ale jak můžete vidět na následující fotce, inženýrsky jsme se s tím vypořádali.

Naše návleky "co auto dalo". Vláďa také poprvé vyzkoušel "plácačky", které se přidělávají vzadu na sněžnice, aby se zvětšila plocha, a tolik se nepropadávaly. Já jsem si ve Vláďových šlépějích vystačila s klasickou velikostí.

Sedačkovou lanovkou jsme se nechali vyvézt o dobrých 300 výškových metrů, napojili se na wanderweg a vyrazili. Naše trasa vedla kolem hory Mattstogg. Mapově - pěkná vrstevnice. S tou spoustou sněhu to bylo chvílemi takové nakloněné (vlastní značku wanderwegu jsme viděli poprvé asi po třech hodinách chůze; gps se velmi hodila) a hlavně chůze ve sněhu, který vám sahá skoro po kolena, je dost náročná. Takže ve výsledku - 14 km, 6 h. Počasí - zataženo, místy větrno, ke konci sluníčko, v údolí nic moc.

Po dlouhé době jsme byli první, kteří tudy šli.

Úprava výšky holí s ohledem na sklon kopce.

V jednu chvlíli jsme si museli dávat pozor, abychom se někomu nepropadli do chaty :). V létě si sem musíme zajet na kole a podívat se, kolik tu toho sněhu vlastně bylo.

Ve výsledku to byla taková "zvlněná" vrstevnice. Po levé straně je kopec, který jsme obcházeli.

Ke konci dne se počasí umoudřilo.

Scházíme zpět do Amdenu.

Původně jsme chtěli vyrazit i v neděli, ale já osobně jsem byla tak vyřízená, že "rest day" se hodil. Šli jsme si zakeškovat (viz geocaching v loňském roce) a 7 km po lese za Zürichem mi bohatě stačilo.

Mapa

Více foto na: http://misaavlada.rajce.idnes.cz/Mattstogg_-_sneznice/

Gibswil-běžky a sněžnice

Wed, 29 Feb 2012 23:37:17 +0100

18.2.2012

První, čím musím začít je, že nám Vláďa v pátek koupil oběma sněžnice. Šli jsme "na jistotu" a koupili si ty samé, které jsme měli půjčené v Davosu, jen s trošinku jiným upínáním, dle mého názoru lepším* - MSR Evo Ascent Snow Shoes.

Naše fungl nové sněžnice.

Takže, předpověď počasí dobrá, výbava připravena (Vláďa si v Čechách sehnal i návleky, bez kterých by to (skoro) nešlo, a mohli jsme vyrazit. Protože pro nás netrénované, by byl celodenní výlet na sněžnicích vyčerpávající, rozhodli jsme se, že část dne půjdeme na běžky a pak na chvíli na sněžnice. Takže ranní balení stálo za to. Pro změnu to vypadalo, že jedeme na týden pryč, … a to jsme jeli jen na den!

Vláďa: no já bych spíše řekl, že jsem si chtěl mimo jiné i zaběžkovat :-)

Končeně byl dostatek sněhu i v okolí Gibswilu (na úrovni Rapperswilu, na konci "našeho" jezera; Panorama-Loipe Gibswil, takže jsme sem konečně mohli vyrazit. Toto místo má výhodu v tom, že je to na stejné straně jezera, jako Schwammendingen, takže se cestou nemusíme prodírat přes věčně ucpaný Zürich.

I přes usilovnou pomoc gps jsme cestu nakonec našli. Modrá obloha, parkoviště hned u tratí. Něco jsme namazali (na namazané lyže ještě z loňska) a vyrazili. Tratě vedly nahoru a dolu, Vláďa si jízdu pochvaloval, že to není taková nuda jako na louce v Roterthumu … nutno přiznat, že to tady mají pěkně vymyšlené - trasa na bruslení pěkně oddělená od klasiky, navíc oddělené oba směry, … prostě paráda.

Trasa tam a zase zpátky.

Jedenáctikilometrové kolečko jsme, dle dobrých Vláďových odhadů, zajeli za cca dvě hodiny. Musím tedy říct, že namazat na klasiku je prostě fuška - samozřejmě mi to podjíždělo na všechny strany … už jsem se těšila na sněžnice.

Vláďa: Co vám budu povídat ... špačkovala celou cestu :-)

Popojeli jsme na vyšší parkoviště, převlékli jsme se, nasadili sněžnice a vyrazili jsme směr Bachtel (1116 m, stále nahoru).

Bachtela pohled do údolí.

Sluníčko svítilo, sníh se třpytil, nedotčený sníh si přímo říkal o to, abychom právě my v něm zanechali své stopy :) … prostě pohodička. Na kopci jsme se krátce pokochali výhledem na Curych, který se topil v mracích, dali si stále teplý čaj** a vydali se hlava nehlava směr dolů. Jen tak, kolmo na všechny vyjeté koleje, volným lesem, nedotčeným sněhem.

Ťapání ve volném lese - Vláďa byl ve svém živlu.

Závěrem musím říct, že mě sněžnice naprosto nadchly. Připomíná mi to mé začátky na běžkách, kdy jsme na vodákovi chodili spíš volným lesem, než po upravovaných tratích. Jen sněžnice mají tu výhodu, že nekloužou. Ono i z kopce to je leckdy výhoda (mé, ostatní asi také znají, sjezdařské začátky na běžkách nebyly nijak příjemné - moc to klouzalo, brzdit se na běžkách prostě nedalo, …). … Jen škoda, že to tady opět začíná, minimálně v těch našich nížinách, tát. Tak uvidíme, kolik toho ještě nachodíme.

*Po zkušenostech z dalšího víkendu a hlubokého sněhu bych původní vázání asi uvítala více, ale myslím, že ten jeden jistící čudlík, aby se pásky zajistily opravdu na fest, se dají dokoupit.

**Po XY letech neblahých zkušeností s termoskami jsme konečně narazili na nějakou, která opravdu funguje - termoláhve Primus se šroubovacím uzávěrem (takový ten "tlačný" byl součástí balení též, ale ještě jsem neměla odvahu ho vyzkoušet.

Více foto na: http://misaavlada.rajce.idnes.cz/Bachtel_-_sneznice

Domácí jogurt

Mon, 20 Feb 2012 21:51:10 +0100

Je tomu již bezmála 14 dní, co jsem si doma zkusila malý biologický experiment. Na internetu se můžete dočíst, jak postupovat při výrobě domácího jogurtu ve speciálním přístroji "jogurtovači", který je na takovéto domácí pokusy uzpůsobený. Ale já měla jiný "recept" - od kolegyně (biochemičy). Postup je ve výsledku dost jednoduchý. Základem bylo, že jsem v práci uzmula (měli to vyhodit?!) polystyrenovou krabici (obdobnou těm, co se používají jako "ledničky"), která tvořila můj "jogurtovač". Pak už stačilo jen půl litru tučného mléka (pro začátek jsem nechtěla zničit celý litr) a jeden obyčejný bílý jogurt. … Malá odbočka - jak jsem se následně dočetla na netu, tak to funguje i s polotučným Tetrapakem a prý dokonce i s ovocným jogurtem jako základem! … Ale k vlastnímu postupu. Mléko pomalu ohřejeme na 80°C. Opět se můžete dočíst, jak šikovně odhadnout teplotu … ať již neustálým ponořování prstu (co hygiena? viz dále) do mléka, či ohmatáváním hrnce … já použila potravinový teploměr. Dále necháte mléko zchladnout na 40°C. Já to nechávám tak na 45°C, protože jednak teploměru chvíli trvá, než něco naměří, jednak při následném vmíchávání jogurtu mléko ještě vychladne. Rozhodně to nesmí být moc teplé, pak se prý nějak jogurt od mléka oddělí, či co a také (prý) pak neprobíhá správně ten proces kdy "(lakto)bacili" požírají laktózu (tuhle část si ještě někde musím vyhledat). Nicméně, pak vmícháte lžičku jogurtu. Pořádně rozmíchat, aby směska byla homogenní, a plníme do sklenic (plast prý také jde, ale sklo je lepší kvůli hygieně a "šetření přírody"). Pak vše dám do "lednice" a nechám být. Prý to je hotové za 6-8 h, tedy když si to připravíte večer, máte snídani. Já to zatím kontrolovala zase až večer, takže to pěkně zrálo 24 h. A výsledek můžete vidět.

Při otočení sklenice dnem vzhůru se jogurt ani nepohnul. A chuťově supr! Vláďa sice tvrdí, že to je moc kyselé, ale on jogurty vlastně vůbec nejí, tak nemůže hodnotit.

Ještě jedna věc k hygieně. Dočetla jsem se, že bych měla nejprve vše, s čím přijde mléko do styku, vyvařit … při první snaze jsem si popálila ruku, takže jsem se na to pak vy…. a také to bylo v pohodě. Ono zase prý má to mléko takové specifické pH (a ty množící se bakterie tomu ještě pomáhají), že tam stejně nic moc jiného "žít" nemůže. S těmi "dobrými" bakteriemi se dostávám zpět k té teplotě - pro jejich dobrý růst musí mít prostředí 40°C - proto je ten jogurtovač, který tuto teplotu konstantně drží, "nezbytný". Ono ale, jak mi bylo vysvětleno, je růst bakterií pořádně exotermní reakce (teplo se uvolňuje do okolí), že oni si vlastně tu teplotu udržují jakž takž sami. Prý, když se někdy do "ledničky", která, jak jste jistě již pochopili, slouží jako izolace, podívám ráno (tedy po těch osmi hodinách), tak budou skleničky teplé. Měřila jsem si teplotu vnitřku polystyrenové krabice před vložením základu jogurtu a mělo to kolem 22°C a stejně se tam jogurt vytvořil. No a to je vše. Pak už jen přidat domácí marmeládu a může se baštit. Takhle mám z jednoho litru mléka zásobu jogurtu na týden.

Pobavily mě některé postupy dalších výrobců jogurtů - někteří řeší udržování správné teploty troubou (nastavit na 50°C), jiný peřinou a topením.

Sami si to někdy zkuste - my jsme se s kolegyní shodly, že to je úžasný zázrak - vezmete mléko a lžičku jogurtu a máte z toho hromadu jogurut :D

A zase to jídlo

Sun, 05 Feb 2012 21:19:38 +0100

Dneska to bude opět spíše takový kratší zápisek o tom, co vše se dá stihnout za jednu mrazivou neděli.
Ráno v Zürichu bylo pěkných -14°C, ale vypadalo to, že se sluníčko vyklube, takže jsem neváhal, strčil běžky do auta a vyrazil jsem směr Rothenthurm. Vyrazil jsem sám, jelikož Míša si stěžovala, že po sobotním lezení ji bolí snad každý sval v těle :-)

Běžkování bylo naprosto super, i když byla docela kosa. Auto mi hlásilo nepěkných -17°C, ale na teploměru u tratí bylo krásných -13°C, což jak uznáte sami je výrazně lepší :-) Po hodině a tři čtvtě, s nějakýma 24km v nohách a hlavně v rukách jsem to zabalil a mazal jsem zpět domů. Fakt mě docela mrzí, že z Zürichu do stop je to kolem hodiny jízdy autem a při zácpách i déle. Mít to víc po ruce, tak bych na běžkách stál asi obden :-)

Míša mezitím uklidila celý byt, napekla úžasný tvarohový taštičky a stihla i odpolední šlofíček, z kterého jsem ji bohužel vyrušil svým příchodem. Ještě k těm taštičkám. Jedna část byla s tvarohovou náplní a druhá byla s kouskem jabka [na speciální moji objednávku]. A jak jsem už psal, hrozně moc se povedly!!

A jelikož v Zurichu tak před 10 dny vypukla chřestová sezóna a v obchodech jsou ho mraky, tak jsem naplánoval na nedělní pozdní oběd chřestové rizoto s plátkem telecího. Jako já vím, že samochvála smrdí, ale nedá mi to a musím si to pochválit, jelikož se to moc povedlo. Doopravdy to začína vypadat, že bysme se s Míšou mohli naučit i trošku vařit :-)

Narozky

Thu, 02 Feb 2012 14:50:21 +0100

Upozornění: Těm z vás, co si rádi slintáte na klávesnici při čtení o dobrém jídle radím, abyste si ji buď dali stranou nebo si ji přikryli ubrouskem

Jak jistě všici víte Míša měla tento týden takové ty záležitosti se změnou věku či co a já bych vám rád nabídnul pohled do kulinářské části celé události.

Celé to začalo již v předvečer, kdy se Míša rozhodla upéct moučník pro své kolegy v práci dle receptu, který ještě nezkoušela. Zkušeně si nechala dostatek času a někdy kolem půl desáté večer se na to vrhla. Moc detailů z výroby nevím, jelikož jsem se kuchyni z praktických důvodů [čti 'v rámci uchování si zdraví'] raději vyhýbal, ale výsledek se na mě ráno ze stolu jen usmíval A musím zdůraznit, že se velice povedl!

V den D pak proběhla dá se říct až smšť lahodných chodů - na večeři bylo tří chodové menu.

Krevetový krém z brambor, zeleniny a krevet ozdobená krevetami (M.: Bramborovo-mrkvový krém s krevetami)

Čerstvý chřest zabalený v ala rostbiefovém masíčku a slanince se zeleninkou (M.: roastbeef jsem prostě nesehnala, tak jsem vzala něco jiného, no a aby to nebylo tak suchopárné, tak jsem přidala slaninku)

a ještě jednou

A na závěr pečený česnek (M.: ten se vážně povedl! Jen by to pro příště chtělo dořešit koření.)

Já jsem pak dostal ještě zbytek z moučníku, takže ani dokrm nechyběl

Všechno se hrozně moc povedlo, ale osobně bych vyzvedl moučník a polévku - oboje bylo naprosto dokonalé.