Appenzell

13. listopadu 2011 v 12:54 | Míša |  Švýcarsko
5.11.11
Vraťme se k minulému víkendu - výlet do Appenzellu. Městečko (centrum) relativně malé, takže projít ho třikrát, zatímco jsme hledali infocenturm (které jsme nakonec nenašli), nebyl problém. Alespoň jsme skoukli, co kde mají, a co stojí za to ochutnat a nakoupit. Takže jsme nejprve vešli do lahůdek (sýry, masíčka, místní bylinný likér) a následně do sýrárny. Vláďa má můj obdiv - jak se v sýrárně statečně držel - "vůně" sýra byla i na mě zpočátku síla. Když jsem nerozhodně stála u pultu se sýry, tak mě mladá prodavačka nabídla pomoc. Naštěstí pro ni nebyla angličtina velký problém. Ochutnala jsem asi čtyři sýry (chtěla jsem tak jako tak Appenzell, takže jsem se ničím jiným nezdržovala). A řeknu vám, že 14 měsíců uleželý Appenzell je opravdu něco. A na můj vkus již hodně slaný. Takže jsem zůstala u "jen" 12 měsíců vyzrálého (když jsem si pak dala kousek tohoto po večeři, tak se ke mně Vláďa odmítl přibližovat) … a pak jsem vybrala ještě alpský česnekový. Ten je již relativně jemné chuti.
Obchod s různými appenzellskými pochutinami.

Vláďu spíš než sýry zaujal perník.

A kolem oběda jsme koukali kam zajít na něco malého k snědku. Po několika nerozhodných pokusech jsme skončili, jak jsme následně zjistili, v kavárně (Drei Könige). Takže poté, co jsme se usadili a koukli na "jídelák", jsme se opět oblékli a šli hledat opravdovou restauraci.
Kavárna Drei Könige.

Což nebylo daleko (Gasthaus Traube). Tam s angličtinou opět nebyl problém. Vláďa by napsal, že pak jsem začala dělat problémy, protože ačkoli jsme si nechali přinést anglický jídelní lístek, stejně jsem některým výrazům nerozuměla. Chudák mladý číšník si musel dojít pro slovník, aby mi daný pokrm mohl co nejlépe vysvětlit. Stejně jsem pořád byla "puzzled" (netušila která bije, ale i tak jsem si daný pokrm dala) …. takže pro příště již vím, co se pod divným názvem skrývá. V Zürichu tomu říkají "Fleischkäse", zde to mělo ještě trochu jiné označení (něco jako Leberkäse) … a jedná se o klasickou českou sekanou. Ale dobrá byla, jemná, s tmavou omáčkou. Vláďa si dal rösti s vepřovým masem na liškách (smržích?). Ten byl zase překvapený tím, co se vlastně skrývá pod "rösti". Opět je chyba na mé straně - nevím proč (jak se to stalo), ale někdy jsem ho asi mystifikovala tím, že jsem "rösti" označila jako zapékané brambory, takže si představil něco s kupou roztaveného sýra. To, co mu přinesli, bych spíše přirovnala ke smetanovým bramborám (nakrájeným na malé hranolky), jen lehce zapečeným (sýr tam snad ani nebyl).
Gasthaus Traube (v pozadí).

Pochutnali jsme si oba a pak už hurá domů.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 janka janka | 14. listopadu 2011 v 18:04 | Reagovat

Tak to jsou věci. Mohli byste psát Ztraceno v překladu - sloupek v LN. Já si pod rosti představím něco jako smažené mřížky. Ale mňam :-)

2 Míša Míša | 15. listopadu 2011 v 11:46 | Reagovat

Ale bylo to dobré ... jen si ale vzpomínám, že z nějakého důvodu jsem byla docela přejedená ještě z minuléo dne :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama