Není čas

22. srpna 2016 v 12:18 | Míša |  Míšiny všednosti
No je to k nevíře, ale i bez práce mám doma práce až nad hlavu a stále jsem se nedostala k věcem, na které mi, jsem myslela, zbude spousta času právě v tomto období (třeba umýt okna, žaluzky a balkon). Tak kupříkladu dneska. Eli si mě zavolala v 5:45 h, že nechce být v pokoji sama (klasika). No a protože dnes jde do školky a školka otevírá v sedm, nebyl důvod jí nutit dále spát a vstaly jsme. Eli teď bere kapky na rýmu, které se dávkují 30 min před jídlem, takže obzvlášť ráno to je trochu nahraně. No ale naštěstí je ochotná je vůbec vypít. Pak se koukla na dva díly šmoulů, já se zatím nasnídala a připravila věci. To vstal už i Vláďa a s Eli se nasnídal. A kolem sedmé už oba vyráželi do školky. Já pak uklidila kuchyň, prošla e-maily a studovala pár stránek o investování. V devět jsem vyrazila na poštu a do obchodu a do toho s Vláďou řešila rušení naší kreditky (za kterou chtějí nehorázné poplatky, takže přejdem na jinou). A pak jsem se zase ponořila do stránek o tradeování/investování. Když v tom na mě v e-mailu vykoukla zpráva, že tento meil někdo používá po celé Evropě a že doporučují změnit heslo. No hesla jsem si pro jistotu změnila i u dalších stránek a e-meilů, což zabralo dobrých 30 minut. A když už jsem byla u té "bezpečnosti", tak kontroluji ještě aktuálnost antivirů jak na počítači, tak mobilu.

Po obědě se snad dostanu na chvíli do postele. A pak ... balení dvou kufrů na zítra ... letíme s Eli do Prahy. Pak asi ještě něco vyprat a vyluxovat a pak už bude čas vyrazit pro Eli do školky. Takže čas letí.
 

Sea life

20. srpna 2016 v 21:31 | Míša |  Švýcarsko
Tento víkend byla poslení možnost využít akce 2 vstupenky za cenu 1 na jednu z několika atrakcí (kupónek z nějakých snídaňových cereálií či co, navíc německých, protože všechny akce byly v Německu). Z nabídky pěti možností mi nejlepší přišlo akvárium v Kostnici. Eli se z rýmy a kašle pomalu dostává, tak jsme vyrazili. Cesta autem zabrala tak 45 minut. Zaparkovali jsme ještě ve Švýcarské části Kostnice, i když parkáč tak stál asi o něco více než v Německu, ale vyhnuli jsme se zácpám kolem hranice. Vstupné pro Eli a jednoho dospělého byl i tak přes 30 EUR. Musí se nechat, že recenze, kterou Vláďa na tento podvodní svět našel nebyla tak daleko od pravdy. Jako bylo to moc pěkné, to zase žádná, ale díkybohu jsme dovnitř nemuseli stát frontu a měli jsme ten jeden lístek zadarmo. V deštivý den může být vevnitř pěkně narváno. Chodbičky jsou dost úzké a potemnělé. Na stránkách rovnou píší, že vstup s kočárky je zakázaný, protože by se dovnitř pak návštěvníci už vůbec nevešli. Bohužel jsme před návštěvou zmínila tučňáky a nevím proč, Eli chtěla prostě vidět hlavně je, takže vše ostatní míjela relativně rychle, občas až bez zájmu. Tučňáci byli samozřemě až na konci, takže 1/3 výstavy jsme vlastně ani neviděli. Bohužel jsme nestihli ani žádné krmení. Zato jsme si pohladili mořskou hvězdici a viděli "panáčkovat" rejnoka (normálně jsem ho vždy viděla jen jako placku u dna, ale tady byl vertikálně ve vodě a "dýchal" nad hladinou). Mořští koníci byli také roztomilí. V jednom akvárku byly i ryby z Bodensee - no potkat někde TOHODLE kapra, tak mi asi fakt ukousne nohu - někteří byli pěkní mackové. Takže výsledek ... dobrý, ale když to srovnám s tím výletem na Kokořín ... :-) ... Ne, ale třeba Oceanarium ve Valencii (Španělsko) to je uplně jiná liga (navštívila jsem ho dávno dávno, když jsem byla ve Valencii na konferenci).

Stoos

16. srpna 2016 v 21:09 | Míša |  Švýcarsko
Sobota 13.8.2016

Vláďa říkal, že nemáme ráno kam spěchat, aby se stihlo udělat trochu teplo. ... No přijet ještě o kousek později, tak už nezaparkujeme (to jsme pod Stoosem byli v 10 h) - azuro, lidí plno. Zparkovali jsme, pobrali věci a vyrazili koupit lístek na lanovku. Včera jsem si zařídila po dlouhé době zase Halb-tax, takže i já jsmem nahoru jela za polovic :-). Kvůli odskočení na wc nám lanovka málem ujela, to by zase bylo od Elišky breku. Ale stihli jsme to. Vedle stávající lanovky se staví nová, která bude mít přepravní kapacitu 1500 lidí/h a cesta nahoru bude místo stávajících cca 5-7 minut trvat 3-4 minuty. To bude hukot. Také to bude vevnitř tak vymyšlené, že budete pořád stát na vodorovné ploše.
Zastávka na sváču u pstruhového jezírka.

Na Stoosu vybral Vláďa pětikilometrové kolečko rašelinovým močálem s naučnou stezkou. Ta byla moc pěkně udělaná s několika zábavnými zastávkami.
Lávka přes mokřady.
 


Týden od 8.8.16

15. srpna 2016 v 14:27 | Míša |  Švýcarsko
Tak tento týden byl nabitý a myslím, že ten další, než zase vyrazíme na další cestu do Prahy, bude taky. V pondělí ráno, když Vláďa s Eli odjeli do školky, jsem se v chodbě prodírala hromady špinavého prádla z dovolené (článek bude v dohledné době následovat). Pračka byla na nejbližší dny samozřejmě zabukovaná, tak jsem začala prát po částech v naší malé pračce. Na balkoně to na sluníčku naštěstí hned uschnulo, ale k žehlení se dostávám až teď po týdnu (na sedačce se už ani nedá sedět, jak je plná čistého prádla a haldy ponožek). Uklízení mi zabralo většinu z tohoto týdne.

V úterý jsme na oběd vyrazily s Helenou a Jůlinkou do ZOO. Dle předpovědi začalo pršet akorát, jak jsme do Zoo vešly. Na oběd pene arabiata v restauraci hned u vchodu, abychom moc nezmokly.
Naštěstí, když jsme vyšly, tak zase nepršelo. Zamířily jsme rovnou ke slonům na druhém konci zoo. Jak jsme byly vevnitř, tak zase začal pršet a to už vydrželo celý den. Tak jsme holky oblékly do komplet nepromokavých oblečků a vyrazily do deštného pralesa. Cestou ještě zastávka na mokrém hřišti, komu by trocha vody vadila. V Masoale bylo teplíčko a sucho (oproti tomu, co bylo venku). Tam už Jůlinka spala, Eli, na to že vstávala v šest ráno, byla jak natažená na pérko. Viděly jsme netopýry, i chameleona a opice. A pak už hurá na vláček, který nás zavezl zpět k hlavnímu vchodu. Takže cíl splněn (ten vláček). Domů jsme se doštaly až po šesté. Není divu, že pak druhý den dopoledne strávím úklidem věcí po našich výletech.

Ve středu jsem byla na ORL - hučí mi v hlavě. Asi to jsou nějaké tlaky ve středním uchu, rozhodně to není tím, že bych si málo čistila uši, jak jsem se ubezpečila. Dostala jsem tak za úkol nafukovat balonek nosem. Opravdu! Najděte si na internetu video o výrobku Otovent - vypadá to legračně. A co to má udělat je vypouknout bubínek ven a vyhnat vodu (nebo co to je za tekutinu) ven ze středního uchat. Takže třikrát deně nafukuji balonek. Pak jsem začla k Vláďovi do práce na oběd, máme tak chvilku klidu pro sebe.

Jo, kdyby někomu bylo divné, kam v tom všem vměstnám ještě práci, tak nevměstnám - od začátku července jsem bez práce. Smlouva mi vypršela a nebyla obnovena, prý zatím nejsou peníze, uvidí se, jak dopadne nový grant, což se bude vědět tak na konci roku.

Čtvrtek - už ani nevím, co bylo. Jo - vyrazily jsme do Affolternu na sraz s další Češkou a jejíma dvěma dětma. Tam jsme byly na hřišti až do oběda. Během vaření oběda jsem musela Eli postavit v obýváku stan. Po obědě jsme vyrazily s odrážedlem, kolem a vozíkem. Cíl byl směr Greifensee, kde nás pak Vláďa po práci potká a pojedeme na kole kolem dokola. A aby se Eli trochu unavila, vyrazily jsme už ve tři rychlostí cca 4,5 km/h. K mému údivu to nezabalila u prvního kopce, ani u druhého - pořád ťapala a do toho neustále něco povídala. Já s ní byla schopná na nejlehčí převod držet na kole krok (což náhodou není tak jednoduché při té rychlosti, div jsem párkrát nespadla z kola). Vézt kolo vedle ní nemohu, což by při té rychlosti někdy bylo pohodlnější, protože to ona rázem také sesedá a také vede :-) No zkrátka za 1,5 h jsme najely 6,7 km. Cestou jsme se zasavily na ostružinách, které Eli vždy ocucala a pak vyplivla, ale byly to letošní první divoké ostružiny, které se daly jíst. Až u říčky Glatt jsme se zastavily na piknik plácku a daly sváču. Pak už šla Eli do vozíku a já vyrazila. Tou dobou už byl Vláďa nedaleko. A pak už jsme jely spolu kolem Greifensee - 30 km. Jak Vláďa táhl Eli, tak jsem mu po většinu cesty docela stačila. Eliška samozřejmě hned po usednutí do vozíku usnula a spala skoro až domů do nějakých sedmi.

V pátek jsem zašla na RAV - což je švýcarský pracák. Ve čtvrtek večer, celá unavená po cyklovýletě jsme kopírovala všechny potřebné dokumenty, které chtějí a dělala online "kurz" povinností a výhod nezaměstaného. Zatím šlo jen o prvotní setkání - odevzdat dokumenty, dostat nové, dostat pár dalších úkolů a čekat na další termín, kde už se bude probírat do detailů můj další úděl. A pak zase k Vláďovi na oběd (vše, co kdy potřebuji vyřídit, se děje v Oerlikonu, kde Vláďa pracuje, takže to je pak spojení příjemného s užitečným).

Další články


Kam dál